Divoký západ 2014 - tábor pro rodiny s dětmi

Dneska už mi fóry nějak nejdou přes pysky, stojím
s dlouhou kravatou na bedně od whisky…..

Les, rybník, banka a saloon tvořily pevné kulisy městečka kdesi na divokém západě, ve které se proměnila chata Duha na přelomu července a srpna roku 2014. V prašných i blátivých cestách americké Vysočiny se proháněli kovbojové s jasným cílem: přepravit balíky a zásilky v zemi, kde dosud nefunguje železnice. Pony Express urazil dlouhou cestu. Pod vedením šerifa Tomína kovbojové putovali pěšky, v sedle svých koňů, i na lodích s pádlem v ruce při sjíždění nebezpečných vod Sykovce. Během své cesty překonali spoustu nástrah a zdokonalili se v kovbojském umění. V lese si postavili přístřešky, poznávali stopy zvěře a ukázali odvahu při cestě za zlatem starého indiána. Při dojení krav předvedli schopnost postarat se o svůj dobytek. Trpělivost a spolupráci uplatnili při přípravě a udržování ohňů. Od zkušenějších kovbojů se naučili střílet z luku, lovit divokého mustanga a házet podkovou. V den, kdy přišla bouře, vytvořili z hlíny zvířata a misky zdobené barevnými sklíčky. Svou vůli, taktiku a schopnost nakládat s ceninami prokázali malí kovbojové při sbírání mincí studňáků, za něž bylo možné v závěru cesty nakoupit vzácné předměty. Po večerech se celá company bavila zpěvem u ohně, opékáním ulovených zvířat a hadů z těsta. Sílu a energii dodávaly kovbojům výborné pokrmy z polní kuchyně, připravované mistrným duem Fany & Eve. Mezi nezapomenutelné chvíle patřil společný country tanec.

Během přepravy zásilky proběhla i oslava narození kovboje Mártyho.  Udatný Marty pohostil všechny kolegy výborným pečeným masem, nápoji,  ovocem a zeleninou. Za svou pohostinnost byl Márty odměněn polibky a tancem krásných kovbojek.

Pohoda a smích, ale i napětí a obavy z nepřátel, provázely kovboje na jejich daleké cestě novým kontinentem. Transport ohrožovali čtyři nebezpeční bandité: Black widow Meg, Joe Hawkins, Lucky Steven a Gunslinger Marty.  Skrývali se ve svých dokonalých lesních úkrytech s částmi mapy, vedoucí k pokladu, ale nakonec byli odhaleni. Poklad byl nalezen a zásilka v pořádku dorazila na místo určení. Stateční kovbojové splnili svůj cíl, odklusali na koních do svých domovů a nyní se věnují  hlídání stád….

….stojím s dlouhým obojkem, jak stájovej pinč, tu smyčku co teď nosím, mi navlík soudce Lynch „

                                                                                                                       
Jitka,maminka dvou holek


Lesní příměstský tábor Radostice 2014

Příměstský lesní tábor – Radostice 2014

když se naše cesta na základnu proměnila 3. srpna, tedy den před začátkem tábora v řeku, měli jsme docela obavy, ale vše se nakonec v dobré obrátilo.

 

 



Co se dělo na táboře?

Hrajeme si, vyrábíme, malujeme si na obličej, prostě blbneme:))                                    Vyrábíme malé pizzy, pečeme je v pravé hliněné peci, kterou jsme si předem rozehřáli.             Sbíráme houby.                                                                                            Poznáváme bylinky.                                                                                          Stavíme živou mandalu.                                                                                     Zpíváme při kytaře a posloucháme hudbu u práce.                                                    Připravujeme těsto na bramborové placky a pak je upečeme na ohni.                                   Meleme vlastní mouku.                                                                                        Někdo krájí zeleninu do polévky, někdo rozdělává oheň....                                               Nošení dřeva je taky těžká práce......                                                                    Řežeme pilou dřevo na oheň.                                                                                  Pozorujeme život v lese......mraveniště.                                                                   Jdeme na výlet. Cílem je pizzerie v Ivančicích, kde jsme se tak skvěle najedli, že jsme pro nastalou pohodu zapomněli na čas a ujel nám vlak:))                                                              Rozhlížíme se z rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně.                                                    Učíme se stopy zvěře.                                                                                       Hledáme kešky.                                                                                             Malujeme si polštáře, které si pak odneseme domů.                                                      Všelijak tvoříme a zpíváme si u toho a vyrábíme si táborovou vlajku.                            Prozkoumáváme okolí - Radostické nádraží, Radostický mlýn.                                              Uzlujeme.                                                                                                     Házíme podkovou, lasem, šipkama.                                                                           Zkrátka úplně bezva týden v přírodě nedaleko domova a přitom spinkáme ve vlastních postýlkách u maminky.


Tábor Putování po barvách duhy

Jako Rudý Poutník jsem byl pozván ke spolupráci na táboře na Duze.  Pozvánka na putování po barvách Duhy se stala pro mě i pro děti výzvou.  Společně s dětmi jsem zažil mnoho zajímavých věcí – jízda na kajaku, batikování triček (protože jen Ti co mají trička duhová, mohou najít správný směr cesty), jízda na koni, orientace v lese, vyrábění z fima a práce s keramickou hlínou. To vše byli pro mne věci málo známé – mé mládí bylo cestou mnohého putování.

Večer, kdy odvaha děti se měla ukázati, jsem byl požádán o spolupráci – zda děti odvážné, které lesem za tmy půjdou, bych nenechal ze správné cesty sejíti. Přestože můj tradiční oděv za temné noci vypadati děsivě může, svého úkolu jsem se s hrdostí ujal - všechna dítka za prokázáni statečnosti, nechal jsem přes potok přejíti. Zážitek to pro mne byl tak zajímavý, že přes můj pokročilý věk jsem další takový v paměti neměl.

Putování na horu Paseckou, se stalo pro mne i pro děti, cestou posetou indiciemi k závěrečnému putování za pokladem skrytým v básni, na hoře umístěné. Ti, jež v básni cestu objevili, na zítři si cestu k pokladu našli. Závěr putování byl radostný a milý. Již nyní se při svém putování těším na další zastavení na Duze.  

„Až se příští noc přehoupne v den, tak jdi splnit si svůj sen.

Vyjdi  znovu k Horníkovu domu a sestup k vodě pláň a následuj

ruku svou pravici.  Kol Markétina stromu až k přívozu rybářovu,

kde heslo své nyní zjištěné Rudému Poutníkovi povíte,  jež už vás bude čekávati.“                                                   

Rudý Putník 2014 l.p.