Léto na Třech Studních

Neopakovatelný, pokaždé jiný je pobyt na Třech Studních. Tentokrát se třicítka dětí v doprovodu rodičů vydala do středověku. Život ve středověku byl drsný a krutý. Na oslavu návratu našeho krále Vladislava z boje byl uspořádán turnaj. Množství nelehkých rytířských klání procvičilo obratnost malých pážat. Souboje s mečem, házení sekerou a jízda s kopím na koni, to jsou jen některé z přetěžkých úkolů turnaje. Vítězové se pak utkali v boji nejtežším, v souboji s mečem. Král Vladislav rozhodl o vítězi a jmenoval rytířky do své družiny. Poté odjel zpět do boje a zanechal nás na Duhovém hradě samotné. Král nám psal z boje dopisy a my nezaháleli. Trénovali rytířské dovednosti, vyráběli zbroj, štít, brnění (parádní trička) a stavěli hrady z keramické hlíny. Také se veselili, jak už to na každém hradě bývá. Byli z nás žongléři i provazochodci. Dokonce přijel i Cirkus Chauve a s jeho osazenstvem, klaunem Bilbo, Josefínou, krysou Krysbilou, slonicí Dixinkou, veškou Svěďbilou, blechou Násosbilou jsme se ani minutu nenudili. Pokud snad byla v programu volná chvilka, tak jsme skákali na trampolíně, vozili na kolotoči a na hřišti si hráli s míčem. Také na pískovišti to všechny bavilo. Král byl sice v boji zraněn, ale ukryl poklad, který jsme museli se vydat hledat. Cestou na svých koních jsme překonávali mnohé překážky – oživit koně živou vodou, složit náhrdelník z perel i rytířskou přísahu. Úžasným překvapením byla lžíce se jménem každého účastníka nalezená v pokladu. Ke každému správnému táboru patří i táborový oheň a stezka odvahy do černého lesa. Nakonec byly všechny děti pasovány na rytíře a obdržely rytířský řád. Zkrátka velmi podařený týden se spoustou vzpomínek a zážitků.


Čarování


Jaráky na Třech Studních

Po příjezdu mě mile překvapila hromada napadaného sněhu, celou cestu se totiž děti při pohledu z okna tázavě ptaly: A bude tam vůbec sníh? A byl a spousta…

Chata Duha se stala rájem pro děti i rodiče. Během dvou dnů se děti natolik skamarádily, že veškeré aktivity trávily společně, což uvítala většina rodičů a našli si nejednu chvíli jen pro sebe.

Rozhodla jsem se naučit děti lyžovat na sjezdovkách. Místní lyžařskou školu na Harusově kopci mohu jen doporučit.

Všemi oblíbená teta Věrka měla vždy plno nápadů jak zabavit děti všech věkových kategorií nejen svými odpoledními výtvarnými dílničkami, ale i aktivitami na sněhu. Na své si přišli opravdu všichni. Spoustu zajímavostí jsme se dozvěděli na kurzu o mazání a udržbě lyží a vše si i prakticky vyzkoušeli. Výuka běžkování byla zážitkem pro děti i dospělé. Rozděleni podle věku a schopností se dvě skupiny učily pod vedením zkušených instruktorů základům běžkování. Děti trénovaly na louce u Loubů správné držení hůlek, jízdu na jedné lyži, jízdu bez hůlek, na koloběžce a zábavný slalom při podjíždění překážek. Četné pády do sněhu si užila i skupina dospělých a díky instruktorou jsme vychytali chyby, kterých se při běžkování dopouštíme.

Ve večerním kurzu pro dospělé si zájemci vyzkoušeli vymodelovat tác z hlíny a ozdobit jej různobarevnými skly. Už se těšíme, jak budou vypadat vypálené výrobky, až se sklo rozpustí. Při kurzu smaltování se obyčejné plíšky od konzerv měnily v pěkné přívěšky.

No, a co ti nejmenší? Ti zatím sjížděli okolní kopce i kopečky, stačily jim boby, sáně, lopaty a tak během několika jízd vznikla před chatou Duha velká bobovací dráha a mohly se tu konat „Závody v jízdě na čemkoliv“. Sjet kopec a projet velkou slalomovou dráhu na čas a soutěž v jízdě do dálky zvládli všichni hravě a pak následovalo udělování cen a medailí. Někteří vyzkoušeli bruslení a hokejový zápas na nedalekém Sykovci. Dětským snem nezůstalo ani ulomení či ochutnání obřího rampouchu, kterých bylo za mrazivého počasí na všech střechách dostatek. Nechyběla dokonce ani cesta po lucerničkách za pokladem, který střežila duše mrtvého námořníka a následovalo námořnické maškarní dovádění v chatě.

Na závěr bych ještě chtěla poděkovat panu kuchaři, který se snažil vyhovět našim bříškům a rozmanitým požadavkům. Tímto pomohl většině dospělých trávit čas aktivněji než jen vařením pro věčně hladové děti.

Slzičky v očích dětí při odjezdu jsou důkazem toho, že už teď se s dětmi těšíme na další pokračování takhle tvůrčího pobytu. Spokojené dítě rovná se spokojený rodič.

Maminka Lucka a tři děti